OTP - podklady pro diskuzi

20.03. 2013

Pražské stavební standardy / OTP

Obecně technické požadavky na výstavbu, pro něž se vžila zkratka OTP, stanoví obecná pravidla, jak se má stavět. Definují v mnoha oblastech stavění určité standardy, které se povinně musí dodržet. Mluví například o tom, jak mají být domy daleko od sebe, určuje počet míst v garážích apod. Stavební zákon je těchto věcných požadavků prost a vyžaduje jejich ustanovení v prováděcím předpise. Praha jako hlavní město republiky si vydává své požadavky sama. Aktuální znění je platné jako vyhláška č. 26 z roku 1999 a nutně vyžaduje revizi. Protože stavební předpisy podstatně souvisí s dalšími dokumenty jako je územní a regulační plán, tak inicioval vznik nového pracoviště náměstek primátora pro územní rozvoj pan Tomáš Hudeček (TOP 09) právě na místě, kde vzniká územní plán, tj. na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy. Práce na textu byly započaty na jaře 2012, na podzim 2012 byly dokončeny analýzy, jež jsou k shlédnutí na stránkách www.uppraha.cz a začátkem léta bude připravený text k projednání.

Odkazy: 

Tento předpis významnou měrou formuje obraz města a zaslouží si revizi zejména s ohledem na vývoj městského osídlení, které se za poslední desetiletí podstatně proměnilo. Poprvé v lidské historii žije většina obyvatel celého světa ve městech a na předměstích. Ve vyspělých zemích západní Evropy se počet obyvatel měst blíží k 80 % a dále roste. Praha, stejně jako ostatní města musí být schopna absorbovat tyto nároky a vytvářet přitom kvalitní městské prostředí a zároveň se vyrovnat s problémy stále narůstajících nároků na plochy a vyčerpatelné zásoby energií.

Jelikož je řada ustanovení otázkou míry, rádi bychom na Ozvučné desce otevřeli některé otázky, ke kterým je potřeba hledat společenský konsensus. Vybrali jsme šest témat a rozdělili je po třech na dva diskusní stoly a velmi rádi uslyšíme Vaše názory!

Stůl 1 - Veřejná prostranství (moderuje Pavel Hnilička, zapisuje Eva Faltusová)

a) parametry veřejných prostranství

Jak a do jaké míry stanovit v obecném předpise parametry veřejných prostranství?

Stávající předpis upravuje pouze minimální šířku ulic pro rodinné domky na 8 m a pro bytové domy na 12 m. Je to dobře? Proč jen pro tyto dva velmi specifické druhy? Neměla by být stanovena pravidla podobně jako je měla Praha v zákoně z roku 1886, kde se stanovily čtyři kategorie ulic a k nim rozměry? 

b) standardy veřejných prostranství

Co by měl obecný stavební předpis stanovit jako standard pro Prahu?

Vycházíme z předpokladu, že stavební předpisy by měly upravovat jen ty aspekty výstavby, kde je to smysluplné z hlediska ochrany veřejného zájmu. Tzn. že spíše než-li počty WC v bytě, to budou především požadavky na veřejná prostranství a vztahy staveb k nim. Má být například definována minimální šířka chodníku? Má se povinně stanovit stromořadí pro široké ulice? Má předpis podporovat místa pro stromy v ulicích? Mají se omezit protihlukové stěny, které devastují ulice?  

c) veřejné přístupové plochy

Jak česky nazvat veřejné přístupové plochy?

Z hlediska plánování města je zásadní nazývat věci pravými jmény. Velmi podstatnou otázkou je, jak definovat uliční čáru. V běžných případech je hranicí fasáda domu, na kterou navazuje chodník a nebo plot, na kterou navazuje chodník. Chtělo by se říci, že je to hranice mezi soukromými plochami, kde se staví a veřejným prostranstvím. Jenže to není přesné, protože veřejná prostranství jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru, jak praví zákon o obcích. Jsou to tedy také podloubí, arkády, soukromé prostory před domy, kde není od ulice plot (většina paneláků). V německy mluvících zemích se proto veřejná prostranství dělí na "öffentliche Verkehrsflächen" a "privaten Flächen in öffentlichen Nutzung", tedy volně přeloženo "veřejné přístupové plochy" a "soukromé plochy ve veřejném užívání". Zde potřebujeme pomoci zejména z hlediska etymologie, neradi bychom přispívali slovy typu "nosočistoplena" místo kapesníku, či "klapkobřinkostroj" místo klavíru jako tomu bylo v debatách v čase národního obrození. 

Stůl 2 - Vybrané předměty regulace (moderuje David Tichý, zapisuje Filip Tittl)

a) odstupy

Jak daleko mají od sebe domy stát?

Odstupy staveb stanovují minimální vzdálenosti mezi domy, chrání výhledy z oken a soukromí. Další pravidla stanovují např. minimální hodnoty světla v místnostech. Zároveň ale tato abstraktně a jednotně definovaná pravidla poměrně dramaticky likvidují tradiční městské prostory a směřují město k zástavbě sídlištního typu. Kde je tedy vhodná míra mezi ochranou a standardizací vnitřního prostředí budov na jedné straně a vytvářením kompaktního a srozumitelného města na straně druhé? Jaké hodnoty považujeme jako společnost za důležitější?

b) parkování

Je správné úředně nařídit, kolik přesně si má soukromý stavebník vybudovat míst v garáži?

Na regulaci parkovacích stání se dá vždy nahlížet ze dvou pohledů. Na jedné straně je se zdá být logické, že municipalita předepisuje minimální počty stání k realizaci v rámci staveb, aby tím nastavila určitý standard zástavby a nutila stavebníky řešit své potřeby v oblasti dopravy v klidu individuálně. Z druhé strany tím ale snižuje dostupnost bydlení a nepřímo tlačí na zvyšování motorizace ve městě, neboť nutí všechny obyvatele novostaveb přímo či nepřímo investovat nemalé prostředky do zařízení pro dopravu v klidu.
Vzhledem k překotnému vývoji motorizace v ČR v posledních dvaceti letech nepřekvapí, že jsme se doposud soustředili pouze na první stranu problému. Dlouhodobá zkušenost z okolních zemí ale i aktuální vývoj v Praze však ukazují, že potřeba zohlednit i pohled druhý stále narůstá. Například v Berlíně není regulace počtu aut v soukromých garážích žádná. Je na stavebníkovi, jestli je bude potřebovat, či nikoli. V Curychu regulace existuje, je však nastavena s ohledem na polohu ve městě (do centra požadavky klesají až na 30% běžné hodnoty), v Amsterdamu nebo v Kodani jsou stanovené zase jen maximální počty parkovacích stání - to z toho důvodu, aby auta nepřehlcovala město. Ale stání na ulici je za to velmi drahé. V centru stojí měsíčně cca 250 EUR!.
Jaká bude v tomto ohledu politika Prahy? Jsme připraveni řešit otázku přeplněných veřejných prostranství auty zpoplatněním parkování ve veřejném prostoru ve výši, která bude souměřitelná s náklady na realizaci parkování na vlastním pozemku? Jsme připraveni diferencovat požadavky na počty stání podle polohy ve městě u všech stavebních typologií včetně bydlení? A do jaké míry máme ambici regulovat formy parkovacích stání – povinně předepisovat stání v garáži?

c) reklama

Jak nastavit míru regulace reklamy?

Bez barevných nápisů a reklam si jen stěží lze představit městské prostředí. Jelikož se ale každý tlačí tak, aby byl vidět, může snadno dojít k přehlcení, které neslouží už nikomu, ani zákazníkům, ani provozovatelům. Jak však nastavit míru přehlcení? Co ještě má být přípustné a co už nikoli? Jak stanovit pravidla pro bigboardy a billboardy? Jak upravit umístění reklam na domech, na střechách?

Ing. arch. Pavel Hnilička, 19. 3. 2013

Hnilicka_black